6.10.2022

„Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“

Určitě znáte toto slavné rčení. Také víte, že ho řekla maminka malému Forrestovi a já jako novopečená maminka, bych to neřekla jinak.

Jsou to více jak 3 měsíce, kdy vznikl tento web, kdy jsme plánovaly nádhernou akci Ladění naší vnitřní energie a kdy se mi začal život obracet vzhůru nohama. Do této doby jsem prožívala krásné těhotenství bez jakýchkoli problémů, ale vesmír tomu chtěl jinak a mě se začaly projevovat známky preeklampsie. Šla jsem na kontrolu do nemocnice, akci jsme musely zrušit a dny se začaly ubírat směrem vnitřního přemýšlení a hledání odpovědí na otázku, proč se to děje a proč zrovna teď.

O pár dní později jsem předčasně porodila svého prvního syna. Na tento okamžik jsem se připravovala velmi svědomitě. Byla jsem informovaná, věděla jsem, co během porodu chci a nechci a rozhodně jsem věděla, že to nebude císařský řez. Co čert nechtěl, samozřejmě, že jsme skončili na operačním sále. Další 3 týdny byly po dlouhé době jedny z mých nejtěžších. Byli jsme se synem na oddělení neonatologie na JIP. On každý den statečně doháněl, co zameškal v bříšku a já se zotavovala po císaři. Šlo to ale dobře. Můj muž mi už druhý den říkal, že běhám jako Forrest a syn už druhý týden byl mimo inkubátor. Všechno jsme zvládli a zvládáme dál.

Muž i žena se k problému staví vždy jinak, s jinou energií, jiným názorem a k výsledku si najdou jinou cestičku. Obě pohlaví mají v sobě jak ženskou energii, tak mužskou. A i my sami se proto ke každé situaci postavíme vždy jinak. Někdy více jako muži a někdy jako ženy. Já jsem celé tyto 2 měsíce fungovala jako muž. Odpojila jsem se od ženskosti, od intuice i od jemnosti a zapojila logiku, sílu, argumenty, směr a cestu k cíli. Můj cíl bylo rozkojit se. Snažili jsem se proto udělat, co jsme mohli, ale bohužel se nám to nepovedlo. Byla mi každopádně položena výborná otázka. Co já vlastně chci? Chci kojit, nebo chci, aby pil z lahve? Došlo mi, že jsem urputně dělala něco, co jsem vlastně ani nevěděla, zda chci. Forrest se jednoho dne rozhodl a začal běhat. Neměl cíl, prostě jen běžel, protože to v ten daný okamžik chtěl a díky tomu dokázal uběhnout neskutečnou vzdálenost. Pro co jsem se ale rozhodla já? Rozhodla jsem se pro urputný boj s lahvičkami, hadičkami, stříkačkami apod. Nebo jsem se v těhotenství těšila na přítomný okamžik s mým synem? Klid, bytí teď a tady a uvolněnost v každé minutě každého dne bylo téma, které mě můj syn učil již během těhotenství a toto mi teď opět připomněla Týnka.

Vesmíre, ty moc dobře víš, co je pro mě nejlepší. Ty i moc dobře víš, co je nejlepší pro mého syna. Věřím ti, a proto pouštím otěže a dávám ti volné pole působnosti. Ukaž mi, co je pro nás nejlepší, jak to máme dělat a kam máme směřovat. Otevírám se opět své ženské energii, napojuji se na svoji vnitřní intuici, plynu s přítomným okamžikem a prostě dělám to, co v daný okamžik chci a považuji za dobré.

Jsou 4 hodiny v noci (nebo ráno?) syn konečně usnul, ale já mám hlavu plnou těchto myšlenek, které s vámi chci sdílet. Už delší dobu totiž přemýšlím, co budu dělat dál. Zda se upnu jen na mateřství, anebo se vrátím i ke svým zálibám a činnostem, které jsem před těhotenstvím dělala. Měla jsem sen tvořit společenství lidí, kteří se na ten náš život dívají trošku jiným pohledem a chtějí od života více. Včera za mnou každopádně přijela Týnka a mě opět došlo, že je pro mě Jasnosti důležité, že svoji vizi chci naplňovat a že s vámi chci sdílet můj pohled na svět a pomáhat vám hledat ten váš.

Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, jaká příchuť tě čeká, ale za to víš, zda ji spolkneš, vyplivneš, nebo vychutnáš. Pojďte si s námi vychutnat život, přítomný okamžik, ten jedinečný OKA-MŽIK, protože až podruhé mrknete, uvidíte už něco nového.

Zavřete oči, položte si ruce na srdce nebo na břicho, zhluboka se nadechněte a prociťte teplo vlastních dlaních, nadechněte se ještě jednou a rozhodněte se. Chcete běžet nebo se za něčím hnát? Já mám volbu Jasnou, a proto přeji Jasnost i vám.

Jasnosti